dnes rano se brigada protahla az do ctyr..lusy prubezne vytuhavala a spala pod kuchynskym vetrakem, kde bylo teplo (zapach pripominajici prd zavileho konzumenta vajec lze opomenout)
ja jsem znudene zirala na podlahu a poslouchala zvuky rozjarenych, oslavujicich mladych lidi ze spodniho patra..ve dve hodiny se roznesla optimisticka fama, ze party se blizi ke konci - omyl!
opakovala se totiz stejna situace jako vcera..dj vypnul hudbu a po salve piskani a "boooo!" ci "jeste deset minut!" ji opet zapnul na dalsi hodinu..kazdy tento incident mne uvrhal do stale drtivejsich hlubin zoufalstvi, nakonec me zachranil pan weil a jeho zivot s hvezdou..konecne jsem si nepripadala, ze jsem na tom nejhur na svete.

zbytek vecera uz se nestalo nic, pokud nepocitam diru na puncose a to, ze sice mely byt samodrzici, ale neustale mi sklouzavaly, nacez kdyz jsem cekala na tramvaj, zastavil u me jakysi ridic a zeptal se: "jdes?"

jiste chapete, co to udelalo s mym sebevedomim.


posledni tyden na nakoupeni darku..proc muj otec neni sberatelem kamenu od reky, bratr milovnik postavicek z kastanu a proc si mama vybrala hodinky za 24 tisic a ne sadu kuchynskych gumicek z delvity?

music: yeah yeah yeahs - honeybear